MIMO DVĚ NEJVĚTŠÍ ATRAKCE
Monteriggioni a Volterra: Tišší toskánská městečka na kopcích
Dvě menší toskánská městečka na kopcích, která stojí za to poznat – jedno opevněné kruhem, které Dante přirovnal k obrům, a jedno etruské na vrcholku, proslulé řezbářstvím z alabastru a výhledy.
Prohlédněte si výlety do Toskánska na GetYourGuide ↗Monteriggioni — dokonalý kruh hradeb
Monteriggioni je maličké, téměř až absurdně malé, a právě v tom je jeho kouzlo: bylo postaveno Republikou Siena zhruba mezi lety 1213 a 1219 jako opevněná předsunutá základna střežící severní přístup proti Florencii, a jeho téměř kompletní prstenec hradeb s věžemi je dodnes z velké části zachovalý. Při pohledu ze silnice níže působí opevněné městečko na svém kopci jako kamenná koruna – tvar natolik osobitý, že patří k nejfotografovanějším scenériím na trase mezi Florencií a Sienou, i když většina zájezdů se zde jen krátce zastaví, místo aby se vydala prozkoumat jeho nitro.
Dantovi obři a počet věží
Monteriggioni si vysloužila trvalou literární zmínku od Danteho Alighieriho, který v Pekle přirovnal kruh obrů, jež vidí čnít nad okrajem propasti, k věžím lemujícím hradby Monteriggioni — pozoruhodný obraz, u něhož básník zjevně očekával, že jej jeho čtenáři poznají. Město bylo původně postaveno s přibližně 14 věžemi podél svého obvodu; několik z nich stojí dodnes, i když ne všechny si zachovaly původní výšku, což dává hradbám při pohledu zblízka jejich mírně nepravidelnou, ošlehanou siluetu — na rozdíl od jednotného prstence viditelného z dálky.
Dnes uvnitř hradeb
Projděte jednou z bran Monteriggioni a pevnost se otevře do malého, poklidného vesnického náměstí, kde najdete pár obchodů, kaváren a románský kostel — bez davů jako v San Gimignanu. Projdete ho snadno za necelou hodinu a část hradeb je obvykle přístupná k výstupu na procházku po ochozu s výhledy na krajinu Chianti. Protože mnoho jednodenních výletů se zastaví jen kvůli fotkám zvenčí, návštěvníci, kteří si udělají čas a skutečně vstoupí dovnitř, jsou obvykle odměněni mnohem klidnějším zážitkem než v lépe známých toskánských městech na kopcích.
Volterra — etruské kořeny a alabastr
Volterra, posazená výše a odlehleji než většina toskánských horských měst, byla významným etruským sídlem dávno předtím, než Řím povstal k moci. Její etruské hradby, brána Porta all'Arco s ohlazenými kamennými hlavami zasazenými do oblouku i archeologické muzeum jí propůjčují hloubku historie, která předchází většinu středověkých měst Toskánska o téměř tisíc let. Volterra později vzkvétala jako římské město – její zachovalé římské divadlo patří k nejlepším v regionu – než se sama stala opevněnou středověkou komunou, čímž do jednoho kompaktního vrcholku vrství tři odlišné historické epochy.
Řemeslná tradice a filmová epizodní role
Volterra je po staletí centrem řezbářství alabastru a dílny po celém městě dodnes tvarují měkký, průsvitný místní kámen do podoby mís, lamp a soch – řemeslná tradice s opravdu prastarými kořeny, neboť etruští umělci zde tesali alabastrové pohřební urny již před více než dvěma tisíci lety. Město také propůjčilo své jméno a imaginární atmosféru městu upírského klanu v románech Stephenie Meyerové ze ságy Twilight, ačkoli scény z filmové adaptace odehrávající se ve Volteře byly natočeny jinde v Toskánsku – což se vyplatí vědět, pokud přijíždíte v naději, že spatříte konkrétní filmovou lokaci, spíše než město, které ji inspirovalo.